Školní družina v knihovně

IMG_20180307_140544_BURST002V minulém týdnu proběhla v naší družině návštěva místní knihovny. Během pondělí až čtvrtka se v ní jednotlivá oddělení prostřídala. Smyslem akce hlavně bylo seznámit děti s prostředím knihovny – některé možná i s její samotnou existenci :-) a informovat je, co všechno jim knihovna může nabídnout.

V dnešní přetechnizované době, kdy mnohé děti jen s obtížemi a krajní nevolí odkládají svoje mobilní telefony a tablety (zřejmě z nejistoty, zda bez nich vůbec budou schopny těch několik minut přežít), je kniha v jejich rukou jev velice vzácný. Tím spíše je třeba co možná nejvíce děti ke čtení klasických knih motivovat.

Jako skoro ve všem záleží na nastavení přímo v rodině. Kde jsou rodiče sami zvyklí knihy číst a běžně je kupovat, tam je to stejně běžné i pro děti. Pokud je to možné, co možná nejvíce malým dětem číst, a později je k četbě vést, kupovat jim jejich vlastní knížky úměrné věku. V takovém případě je četba pro dítě něčím naprosto přirozeným.

V knihovně nás přivítala velice sympatická knihovnice. Seznámila nás všechny s rozmístěním knižních oddělení, sdělila, kde je literatura pro děti a kde pro dospělé a kde je polička s časopisy. Také informovala o možnosti využít knihovnu i jako informační středisko, kde lze využít počítač s internetem a tiskárnou – možností kopírovat si dokumenty a články a vůbec si vyhledávat potřebné informace a údaje.

Probrala řazení knih v odděleních, jak se knihy půjčují, na jak dlouho, jak je to s půjčováním časopisů, využitím internetu, jak se registrují čtenáři, zkrátka jak vůbec knihovna funguje. Potom odpovídala na dotazy dětí o knihovně a jejím dalším provozu. Nejvíce času pak děti využily k samostatnému prohlížení knihovny, zejména pak k listování a prohlížení jednotlivých knih. Protože žádná čtečka a žádný tablet nemůže zprostředkovat ten pocit vzít knihu do ruky, otevřít ji, přivonět k ní, nechat si listy probíhat mezi prsty a naslouchat jejich šustotu.

Jak už to bývá, některé to bavilo více, některé méně. Několik malých návštěvníků hned na místě projevilo zájem stát se členem. Na závěr jsme společně ochotné paní knihovnici poděkovali za její čas a rozloučili se.

Pokud opravdu aspoň někdo svůj úmysl stát se novým čtenářem knihovny myslel vážně a dotáhl ho do konce vyplněním přihlášky a zaplacením členského poplatku, splnila návštěva svůj hlavní smysl.

Mgr. Josef Škoda