První pokládání kamenů zmizelých bylo pro naši školu opravdu velkou událostí, kterou jsme společně s žáky a žákyněmi připravovali v širokém týmu lidí několik měsíců. Proč se ale už od čtvrtka ve škole svítilo i po večerech a jaktože v ní bylo slyšet tolik němčiny?
Do Miroslavi totiž přijely téměř tři desítky účastníků ze Sprembergu (Braniborsko), partnerské farnosti místního evangelického sboru. Někteří z nich již řadu let jezdí každý druhý podzim pomáhat s údržbou miroslavského židovského hřbitova. Tentokrát se skupina rozrostla o 15 mladých lidí ve věku od 12 do 15 let. A především na ně jsme mysleli při přípravě doprovodného programu.
Ve čtvrtek večer nás čekal úvodní společný program, jazyková animace, který pro nás připravila paní Simona Pöder Innerhofer z organizace Tandem. Tato organizace se zabývá mimo jiné setkáváním česko-německých skupin mládeže. Během hodiny her a komunikačních aktivit se postupně rozvolnily jazykové bariéry. Německé účastníky bylo slyšet říkat: “Ahój, jak se máš?” A české děti zase hodně bavilo “Schnick-schnak-schnuk”, obdoba naší hry “Kámen-nůžky-papír”. Ve hře Bingo jsme zkoušeli zjistit, kdo chodí rád do lesa, tancuje nebo má rád špenát. Celý večer bylo veselo, snad se i rozvolnilo napětí před odchodem do hostitelských rodin a všichni se mohli těšit na další den.
V pátek se velká výprava českých i německých účastníků vydala na exkurzi do Boskovic, ale ještě předtím jsme se všichni sešli na miroslavském židovském hřbitově. Prohlídku vedl pan Aleš Bednařík, který nejdříve pověděl něco o historii a specificích židovského hřbitova a poté zavedl návštěvníky k místu posledního odpočinku příslušníků rodiny Marty, Hany a Ruth Herzogových, tedy ke hrobu prarodičů, tatínka a malého bratra Marty a Hany Herzogových. Bratr Oto (3 roky) i tatínek Julius (45 let) zemřeli sice předčasně, ale byli řádně a s úctou pochováni a jejich jména jsou vytesána na náhrobcích. Maminka Marta s dcerami Hanou a Ruth zemřely o pár let později, po velkém utrpení, za hrůzných okolností, bez možnosti být pohřbeny a bez toho, aby jejich jména zůstala navždy vytesána na náhrobcích tak, jak žádá židovská tradice. O to důležitější je, že se alespoň na kamenech zmizelých symbolicky vrací jména těchto žen do Miroslavi, kde žily.
Na hřbitově promluvilo i několik hostů ze Sprembergu, kteří na hřbitově strávili už mnoho pracovních hodin. Někteří z nich na miroslavský hřbitov jezdí už od 90. let a pamatují ho ještě zarostlý se spoustou popadaných náhrobků. Jako příslušníci německého národa jsou rádi, že mohou svým dílem přispět k uchování vzpomínky na židovské obyvatelstvo.
Ze hřbitova se výprava 66 německých a českých studentů i dospělých vydala do Boskovic, kde byl připraven program Muzeem Boskovicka. Paní Tereza Randýsková, pedagožka muzea, nás provedla malebnou židovskou čtvrtí, židovským obecním domem a krásnou synagogou. Kromě toho jsme mohli nahlédnout do mikve, židovské rituální lázně nebo ochutnat macesy, nekvašené chleby pečené na různé svátky.
Den čeští i němečtí žáci zakončili opět ve škole při společném programu, jehož část si připravili němečtí žáci pro české a druhou část zase připravily české děti pod vedením paní učitelky Bartuňkové a Volfové. Pracovalo se ve skupinkách a ve většině z nich bylo veselo. V těchto chvílích nebylo důležité, kdo je Němec a kdo Čech. Nejdůležitější byla snaha domluvit se s tím druhým, něco se o sobě dozvědět a třeba zjistit, že nás baví stejné věci.
Po programu čeští žáci ještě provedli své německé kamarády po naší škole. A zbyla i chvilka na volnou zábavu.
Pro dospělé německé návštěvníky byla připravena komentovaná prohlídka výtvarné výstavy žákovských prací. Paní učitelka Biberlová představila několik výtvarných projektů, na kterých se podíleli žáci vyššího i nižšího stupně, a které zdobily chodby školy i při sobotním odpoledním programu. Naše škola si vysloužila od spremberských hostů velký obdiv především za to, že se podařilo vtáhnout žáky do témat spjatých s židovstvím a že se toto téma prolínalo výukou hned několika předmětů.
Celý páteční večer se náramně povedl. To bylo zřejmé z krásné atmosféry a hlavně z toho, že se nikomu v půl deváté večer nechtělo jít ze školy domů.
Čtvrteční i páteční program byl podpořen Česko-německým fondem budoucnosti.
Za fotodokumentaci děkujeme Matyáši Vojtěchu Sedláčkovi
Mgr. Daniela Bednaříková
HTML galerie 1