Jak jsme jeli do Německa
Od 7. do 10. listopadu 2024 se 34 žáků a žákyň naší školy v doprovodu třech paní učitelek vydalo na cestu do Německa, do města Špremberk v Braniborsku (Spremberg, Brandenburg).
Celá naše výprava měla počátek už v březnu tohoto roku, kdy jsme kladli první tři kameny zmizelých v Miroslavi. Tuto akci tehdy podpořila i skupina účastníků z německého Špremberka složená nejen z lidí, kteří již řadu let jezdí ve spolupráci s evangelickým sborem pomáhat udržovat miroslavský židovský hřbitov, ale i z 15 náctiletých. Moc se jim v Miroslavi líbilo a hned jsme dostali pozvání do Špremberka na druhý listopadový víkend, kdy si 9. 11. 2024 celé Německo připomínalo 35 let od pádu Berlínské zdi. V tento den je však také výročí protižidovského pogromu z roku 1938, známého jako Křišťálová noc, kdy byly vypalovány synagogy a drancovány židovské obchody. Mnoho Židů bylo tehdy zabito a 30 000 odvlečeno do koncentračních táborů. Je vůbec kolem takto tragické události prožít něco pěkného?
Nám se to podařilo, zejména díky skvělému programu, který pro nás naši němečtí hostitelé, pod vedením farářky Jette Förster, připravili. Velká část programu se odehrávala v prostorách evangelického sboru svatého Michaela ve Špremberku, v jehož kostele to vypadalo spíše jako ve velké útulné kavárně. Ubytováni jsme byli také v rodinách místních farníků.
Ve čtvrtek nás hned po příjezdu čekal seznamovací program. Tři jazykový animátoři pomohli českým i německým studentům odbourat obavy z komunikace a užít si už na začátku pobytu spoustu legrace. Tento program připravila společnost Tandem a byl zcela podpořen Česko-německým fondem budoucnosti..
V pátek jsme se vypravili do Berlína. Naším hlavním dopoledním tématem byla Berlínská zeď a osudy lidí, kteří se ji pokusili překonat. Odpoledne měli mladší účastníci program v muzeu iluzí „DeJa Vu“. Starší se vypravili do bývalého vězení německé tajné policie Stasi v Hohenschönhausen. Někteří žáci si vyzkoušeli své jazykové schopnosti a vydali se na prohlídku v anglickém jazyce. A moc si ji pochvalovali. Zbývající také nelitovali. Vězením nás totiž provedl muž, který v něm byl sám v 1985 vězněn.
Sobotní program patřil především vzpomínce na oběti nacistického režimu ve Špremberku. Nejdříve jsme se spolu s dalšími místními prošli po místech, kde dříve žili či pracovali židovští obyvatele tohoto města a seznámili se s osudy několika z nich. Část odpoledne jsme strávili v místní škole. Ve škole se nám moc líbilo! Zaujala nás aula, žákovská knihovna, krásně vybavené dílny nebo kuchyňka. Žáci ocenili také tělocvičnu, kde si s německými kamarády mohli zahrát volejbal.
Dalším bodem odpoledne byla návštěva kina, díky velkorysosti majitele všichni dostali zdarma popcorn a jeden nápoj. Nejdříve jsme zhlédli krásné video z březnové návštěvy Špremberských v Miroslavi. Poté nám český film Alois Nebel, který získal řadu ocenění, připomněl složitá místa českých dějin i česko-německých vztahů.
V podvečer jsme se společně s dalšími obyvateli Špremberka účastnili na náměstí pietní akce k připomenutí obětí nacismu. Na náměstí bylo už celý den rozmístěno 166 židlí znázorňující stejný počet lidí, kteří buď za druhé světové války byli vyhnáni z domova, zahynuli nebo ve Špremberku pracovali na nucených pracech. Některé židle byly opatřeny i jménem a fotografií, bílou růží (symbolem odboje) nebo doplněny obrázkem. Naši špremberští přátelé se v tomto bodě inspirovali výstavou žákovských prací v naší škole při kladení kamenů zmizelých. Osudy dvou židovských rodin připomnělo krátké minimalistické divadlo. Zde bychom se rádi inspirovali i my při dalším kladení kamenů zmizelých, které připravujeme na sobotu 15. března 2025. Večerním náměstím pak zazněla jména všech 166 dosud známých špremberských obětí a byly jim zapáleny svíčky. Tyto svíčky jsme pak mohli roznést na prázdné židle a symbolicky tak zaplnit prázdná místa, která zbyla po bývalých obyvatelích Špremberka. Byl to silný moment, který se dotkl nás všech.
Večer jsme strávili opět v prostorách evangelického sboru. Panovala tam vřelá atmosféra, mluvilo se anglicky i německy, hrál se stolní tenis, dekorovaly se plátěné tašky a nakonec se i tancovalo. Když jsme se v neděli loučili, mnozí říkali, že by ve Špremberku zůstali klidně déle. Tak dobře nám tam bylo…
Děkujeme vedení školy, že tomuto odvážnému projektu dalo důvěru. Dále děkujeme evangelickému sboru, který nás přizval ke svému dlouholetému partnerství se špremberským sborem. Za finanční podporu děkujeme také německému spolkovému programu Demokratie leben! (tzn. Žít demokracii!) a především Česko-německému fondu budoucnosti.