Osmdesát let po válce spolu

Již potřetí během jednoho roku jsme se setkali s našimi přáteli z německého Špremberku. Poprvé to bylo v březnu 2024 při prvním kladení kamenů zmizelých, podruhé jsme se viděli při naši návštěvě v Německu v listopadu 2024 a třetí návštěva byla opět v Miroslavi při odhalování dalších 14 kamenů zmizelých letos v březnu. 

Skupina ze Špremberku přijela do naší školy ve čtvrtek 13.3. 2025 odpoledne. Bylo jich 27, od čtyřletého chlapečka po seniory. Ve škole jsme se nejvíce těšili na teenagery, kterých z plánovaných 15 sice nakonec přijelo jen 12, ale i tak bylo fajn s nimi trávit čas.

Ve čtvrtek nás po promítnutí fotek a videí z minulých setkání čekaly úvodní komunikační hry, které s našimi žáky připravovaly paní učitelka Volfová a Boháčová. K uvolnění atmosféry také pomohlo nádherné občerstvení jak od cateringové firmy, které připravovali naši žáci v pracovních činnostech s p. učitelkami Lenkou Biberlovou a Hanou Šimšovou. Je libo třeba mini-tortillu? Pro dospělé německé návštěvníky měl připraven RNDr. Erik Schwarzbach krátké seznámení s historií Miroslavi pomocí ukázek ze staré ručně psané kroniky. Naši hosté se pak rozešli ubytovat, většina z nich bydlela v rodinách dětí naší školy a členů farního sboru Českobratrské církve evangelické, který byl spolupořadatelem celé akce.

V pátek jsme se vydali do nedaleké Třebíče. Centrem našeho zájmu byla malebná židovská čtvrť se zadní synagogou a domem Seligmanna Bauera, ale nejdříve jsme se pokochali krásou třebíčské baziliky svatého Prokopa, která je spolu s židovskou čtvrtí součástí dědictví UNESCO. Navštívíli jsme také Pamětní síň Antonína Kaliny, třebíčského dosud málo známého  rodáka, kterému se podařilo v koncentračním táboře v Buchenwaldu zachránit na 900 židovských dětí. 

V židovské čtvrti jsme se i naobědvali a jeli do Miroslavi na židovský hřbitov, aby se naši hosté seznámili s náhrobky příbuzných obětí, kterým jsme letos kladli kameny zmizelých. Zastihl nás sice silný déšť, ale stačilo si uvědomit, že naši bývalí miroslavští spoluobčané prošli mnohem horšími strastmi, a tak nebylo pochyb o tom, že procházku zvládneme.

Pookřáli jsme ve škole (opět s krásným, žáky připraveným, občerstvením). Každý si mohl zvolit podle sebe jestli bude sportovat, hrát deskové hry, vyrábět náramky přátelství nebo si povídat či zpívat. 

K odpolednímu programu se přidala i paní Jo Anne De Vargas z USA, která přijela do Miroslavi speciálně na odhalování kamenů zmizelých. Známe se s ní už od ledna, kdy byla v Miroslavi poprvé pátrat po svých předcích. Tehdy ji naše škola, město a především naše snaha pečovat o památku židovského obyvatelstva tak nadchla, že se rozhodla z Floridy do Miroslavi po dvou měsících přijet znovu. Možná se ptáte, jaké pro ni, jako ženu židovského původu, jejíž mnozí příbuzní zahynuli během šoa, bylo setkání s našimi německými přáteli. Paní Jo si jejich kontaktů s Miroslaví i pomoci Špremberských na miroslavském židovském hřbitově, stejně jako jejich finančního  příspěvku na letošní kameny zmizelých velmi váží. A moc ji těší, že se jak v Česku, tak v Německu mladí lidé věnují těmto vážným tématům, že se spolu setkávají, mluví spolu, poznávají se. I to je budování demokracie a prevence xenofobie. 

Večer byl na řadě volný program. Zapojily se opět všechny generace a záleželo už jen na účastnících, jestli budou hrát stolní tenis, povídat si u občerstvení nebo tancovat. Napadlo by vás, že bude ve škole tak fajn, že se nikomu nebude chtít v pátek po deváté hodině večerní odcházet domů?

V sobotu jsme se vypravili na miroslavké kopce. Procházku s výkladem si pro nás připravili manželé Beneschovi ze spolku Stromy v krajině. Na kopcích sice ještě téměř nic nekvetlo, ale i tak jsme se mohli na Miroslav podívat zase z jiné stránky. A zjistili jsme, že i ochrana přírody je něco, co nás se špremberskými přáteli spojuje. Naši deváťáci budou v dubnu sázet stromy kolem Miroslavi a němečtí mládežníci zasadí stromy a ovocné keře kolem jejich kostela ve Špremberku. 

Sobotní odpoledne bylo vyvrcholením celých dnů setkání. Odhalení kamenů jsme zvládli ve vší důstojnosti. Díky kamenům zmizelých jsme mohli symbolicky vrátit jména našich bývalých spoluobčanů zpět do jejich bydliště. Zazněla také jména obětí a byly krátce připomenuty jejich osudy. Za zvuku klarinetů (pana ředitele ZUŠ pana Přemysla Forsta a pana učitele Oty Nožky) jsme na sebe mohli nechat působit sílu okamžiku. A představit si pod každým jménem jeden lidský osud. 

V kulturním domě pokračovalo odpoledne programem s proslovy zástupců města, pana Aleše Bednaříka, který připomněl životní příběhy 14 miroslavských obětí šoa. Pozdravila nás také paní Jitka Králová, ředitelka Moravského židovského muzea Malý Mehrin, farářka Jette Förster za špremberské hosty a konečně i paní Jo De Vargas, jejíž přítomnost dávala celé akcí ještě větší hloubku. Mezi proslovy vystoupily se čtyřmi písněmi děti ze školního pěveckého sboru Miroslavíci pod vedením p.uč. Benešové a celým programem nás provedla ředitelka školy paní Jana Kadlecová.

Na závěr slavnostního programu zahrály děti naší školy (od 1. do 9. třídy) minimalistické divadlo „Deset” připomínající pomocí dobové fotografie z roku 1928 osudy deseti lidí spojených s Miroslaví. Každý z nich představoval jednoho člověka z fotografie. Kulturní dům ztichl. Bylo to silné – malé děti ztvárňující mladé lidi, které čeká smrt.

Po pódiovém programu bylo možno zhlédnout výstavu žákovských prací. Děti prvního stupně se pod vedením p.uč. Szabóové zabývaly terezínskou operou Brundibár, starší děti zpracovávaly židovskou problematiku pod vedením p.uč. Biberlové. Část výstavy byla například věnována miroslavským dětským obětem šoa. 

Ve výtvarném koutku si návštěvníci vyráběli židovskou dřevěnou hračku drejdl nebo náramky přátelství. Netradiční bylo připomenutí miroslavské firmy Salomon Schmidl, která vyráběla éterické oleje.  V místě dnešních Strojíren na Kostelní ulici ji provozovala rodina Fischerova, jimž byly také dedikovány letošní kameny zmizelých. V kulturním domě jste se s několika bylinami, z nichž se oleje vyráběly,  mohli seznámit všemi smysly. 

Zatímco v hlavním sále kulturního domu zněly další písně v podání Miroslavíků a kdo chtěl, mohl se přidat a nějakou píseň se  naučit, v horním sále měl Aleš Bednařík přednášku o

obětech šoa, které jsme si letos připomněli. 

Závěr dne byl věnován hudbě. A byl mimořádný. Díky spolku Stromy v krajině se podařilo získat českého klavírního virtuóza Tomáše Víška, který nás provedl hudbou i slovem německými, českými a židovskými skladbami spojenými s postavou skladatele Franze Schuberta. 

Po vydařeném dnu jsme ještě chvíli poseděli U Šťovíka, v pohostinství v domě, odkud pocházela rodina paní Jo De Vargas. Bylo symbolické, že se paní Jo se svým bratrem Andrew Spatzem z USA rozhodli nás ten večer v domě, kde vyrůstala jejich babička, pohostit. 

Celá akce by nebyla možná bez obrovského nasazení vyučujících i žáků naší školy a evangelického sboru.  A mohla se konat také díky podpoře několika miroslavských sponzorů (Lékárna U Bílého anděla, Hospoda U Šťovíka, Miroslavské strojírny, Petr a Ludmila Juračkovi, paní Hana Bauerová, paní Lia Ryšavá a Klub seniorek FS ČCE) a také díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti, který naše už třetí setkání Špremberk – Miroslav vydatně podpořil. 

Daniela Bednaříková