EKOLOGIE II

Biotické podmínky

 

  • každý organismus je ovlivňován také ostatními organismy
  • na každém místě žijí:
  • jedinec – jeden konkrétní organismus (mravenec lesní, smrk ztepilý, muchomůrka červená,….)
  • populace – všichni jedinci jednoho druhu na daném místě
  • populace se navzájem mohou ovlivňovat, mají mezi sebou různé vztahy:
    • neutralismus (populace, které jsou na sobě úplně nezávislé)
    • komenzalismus (soužití, které je nezbytné pro jeden druh, druhý není nijak ovlivněn – liány na stromech)
    • mutualismus (dříve symbióza – soužití prospěšné pro oba druhy – houby a kořeny stromů)
    • konkurence (soutěžení o potravu, prostor – existuje i v rámci jedné populace)
    • predace (dravec a kořist)
    • parazitismus (parazit žijící na úkor hostitele)
    • amenzalismus (jedna populace vytváří látky škodící jiným populacím)
  • společenstvo (biocenóza) – soubor všech populací na určitém místě, mohou se dále dělit na zoocenózu (živočichové) a fytocenózu (rostliny)
  • ekosystém – společenstvo (biocenóza) + abiotické podmínky – prostředí (biotop), dělí se na přirozené a umělé
  • biom – soubor různých ekosystémů, které se vyvinuly za určitých klimatických podmínek – tropický deštný les, pouště a polopuště tropické, pouště a polopouště mírného pásu, savany, stepi, lesy mírného pásu, tvrdolisté lesy, tajga, tundra, polární pustiny

 

Tok látek a energií v ekosystému

  • produkce a konzumace v ekosystému: producenti (zelené rostliny), konzumenti 1. řádu (býložravci), konzumenti 2. řádu (všežravci a masožravci), konzumenti 3. řádu (další všežravci a masožravci), dekompozitoři (rozkladači, reducenti)

  • potravní řetězec – vztahy mezi organismy

  • potravní pyramida – všechny potravní řetězce v ekosystému, na každém stupni vznikají ztráty v podobě tepla

koloběh

EKOLOGIE

  • ekologie je věda o vztazích organismů a prostředí a o vztazích organismů mezi sebou navzájem

  • poprvé pojem ekologie zavedl německý biolog a filozof Ernst Haeckel v roce 1866

  • někdy se také nesprávně označuje jako věda o ochraně životního prostředí

  • občas se zaměňuje s environmentální výchovou, která je obvykle definována jako výchova k trvale udržitelnému způsobu života

  • velmi známá je i definice ekologie podle Charlese J. Krebse (kanadský zoolog): ekologie je věda, která zkoumá, jak vzájemné vztahy ovlivňují výskyt a hojnost organismů

  • nejdůležitější okruhy řešených problémů:

    • vliv prostředí na organismy a naopak

    • příčiny změn početnosti a výskytu organismů

    • vzájemné vztahy mezi organismy na úrovni jedinců, populací, společenstev

    • koloběh látek v prostředí, tok energie, přenos informací

    • člověk jako ekologický faktor

Podmínky života

  • na organismy působí dva typy podmínek:

  • abiotické podmínky (neživé) – světlo, teplo, voda, vzduch, minerální látky

  • biotické podmínky (živé) = ostatní organismy

Abiotické podmínky

  • každý organismus má rozmezí podmínek, za kterých je schopen existovat = ekologická valence

  • světlo – zdroj energie pro fotosyntézu, řídí biorytmy, vliv na zbarvení, aktivitu, orientaci zrakem

  • teplo – většina organismů má optimum 15 – 30 °C, ale snáší výkyvy mezi – 50 do + 50 °C, dělí se na organismy s velkou teplotní valencí a malou teplotní valencí – ty se dělí na chladnomilné a teplomilné (extrémy- spóry některých bakterií vydrží -271°C = absolutní nula, bakterie horkých pramenů +100°C), živočichové se dělí na živočichy s proměnlivou a stálou teplotou těla, zimní a letní spánek

  • voda – nezbytná pro všechny organismy pro správnou činnost buněk (tkání, pletiv, orgánů), organismy vodní a suchozemské (suchomilné, vlhkomilné)

  • vzduch – organismy ovlivňuje tlak, proudění a chemické složení – kyslík (téměř všechny organismy pro dýchání), CO2 (nutný pro fotosyntézu)

  • minerální látky – obsaženy v půdě nebo ve vodě, dělení organismů podle pH půdy, množství živin v půdě, obsahu solí ve vodě, prvky nezbytné pro život jsou různé (N, Fe, Ca, K, P,…)

Geologická stavba ČR

  • je velmi složitá, vyskytují se zde všechny typy hornin

  • na území ČR zasahují dva geologické celky:

  1. Český masív:

  • byl zformován v prvohorách díky variskému (= hercynskému) vrásnění, kdy původně samostatné jednotky byly spojeny v jedno velké území

  • vznikla vysoká pohoří, ale zvětrávají, zaoblují se a zmenšují

  • jsou zde vyvřeliny (žula, čedič), usazeniny (pískovec, vápenec, uhlí černé i hnědé) i přeměněné horniny

  • nejstarší území se nazývá moldanubikum – vzniklo už ve starohorách

  • barrandien – oblast prvohorní (zkoumal ji Joachim Barrande, francouzský paleontolog), nálezy trilobitů, také vznik černého uhlí – celá oblast byla pod mořem

  • Česká křídová tabule – druhohorní oblast – pískovcová skalní města, krasové oblasti, významné hlubinné zásoby pitné vody

  • alpínské vrásnění ve třetihorách – vznik zlomů a vyzdvižení pohraničních pohoří (kerná pohoří), vznikají hnědouhelné pánve, ropa, zemní plyn, sopečná činnost – České středohoří

  • čtvrtohory – ledovec (ledovcová jezera na Šumavě), vznik půdy

  1. Západní Karpaty:

  • jsou tvořeny prvohorními sedimenty, které byly spojeny koncem druhohor alpínským vrásněním a začátkem třetihor nasunuty na Český masív

  • typické horniny jsou vápenec, pískovec, jílovec, slepenec

  1. hranice mezi oběma celky je tvořena zhruba čárou, která spojuje města Znojmo – Brno – Vyškov – Přerov – Ostrava

geologická mapa čr

GEOLOGICKÁ OBDOBÍ

Vznik a vývoj života na Zemi

- vznik Země před 4,7 mld. let

- teorie o vzniku života: náboženské (život stvořil Bůh)

                                         kosmologické (život – bakterie – se sem dostal na meteoritu, kometě)

                                         vědecké – vznik organických látek z anorganických (ruský vědec Oparin)

- teorie o vývoji života: teorie katastrof, teorie přírodního výběru (Darwin)

Etapy vývoje Země

1. Prahory

2. Starohory

- dohromady trvaly asi 3,5 mld. let

- vytvořila se zemská kůra, oceány, horniny (vyvřelé, usazené, nakonec přeměněné)

- vznikla Pangea (prapevnina)

- objevily se bakterie a sinice

- konec starohor – řasy, žahavci, kroužkovci, členovci (vše ve vodě)

3. Prvohory

- kaledonské a hercynské vrásnění

a) starší – kambrium, ordovik, silur, devon

- vznik organogenních usazenin (vápenec, černé uhlí)

- výtrusné rostliny – přesličky, plavuně, kapradiny

- trilobiti = členovci, jde o vůdčí zkamenělinu ( organismus, který žil na Zemi v hojném množství     

  pouze v jednom období), mlži, hlavonožci, rozvoj ryb (latimerie – živoucí fosílie)

b) mladší – karbon, perm

- hmyz, krytolebci (první obojživelníci)

- vymřely velké přesličky, plavuně, rozvoj nahosemenných – jinany, cykasy

4. Druhohory

- trias, jura, křída

- začátek alpínského vrásnění (pokračuje až do čtvrtohor)

- nahosemenné – jehličnany, začátek rozvoje krytosemenných – dvojděložné

- život v moři (žraloci, ryby, želvy, rybojštěři),  na souši (žáby, dinosauři, první savci) i ve vzduchu –

  ptakoještěři, praptáci -Archaeopteryx, ptáci

5. Třetihory

- paleogén, neogén

- alpínské vrásnění

- sekvoje – hnědé uhlí

- krytosemenné – dvojděložné i jednoděložné

  • rozvoj savců – kopytníci, šelmy (šavlozubý tygr, jeskynní medvěd), kytovci, chobotnatci (mamut)
  • rozvoj člověka

6. Čtvrtohory

  • pleistocén, holocén
  • trvají dodnes
  • rostliny i živočichové jako dnes
  • střídání dob ledových a meziledových

VNĚJŠÍ GEOLOGICKÉ DĚJE

Vnější geologické děje

- působí na povrch Země zvenku

- patří sem:

1. zvětrávání

- rozrušování hornin na menší kousky, vzniká tak zvětralinový plášť

- může být:

a) mechanické – změny teploty

b) chemické – vznik chemických sloučenin (O2, CO2, H2O)

 

2. gravitace

- přesouvá zvětraliny z vyšších míst do nižších (sesuvy půdy, laviny)

 

3. působení tekoucí vody

- vyrývá v krajině rýhy, rozrušuje horniny = vodní eroze

- odnáší zvětraliny a obnažuje zemský povrch = denudace

- může být :

a) plošná – po dešti = ron

b) soustředná – potoky, řeky

 

4. ledovec

- vzniká nad nebo za sněžnou čarou na pevnině

- jde o stlačené vrstvy sněhu

- dělí se na ledovec:

a) pevninský – na pevnině za sněžnou čarou (Antarktida, Grónsko), pozůstatky po něm – bludné balvany, chladnomilná fauna a flóra

b) horský – nad sněžnou čarou (Himaláje, Alpy), z vrcholků hor se posouvá do údolí, posunující se část = ledovcový splaz, hloubí ledovcový kotel = kar, v něm často vznikají ledovcová jezera (Černé jezero, plesa), unáší úlomky hornin, které se hromadí před ním nebo po jeho stranách = moréna

 

5. moře

- rozrušuje přímořské skály, útesy (vodní eroze), přemisťuje materiál z pobřeží – vznik a zánik pláží

- vykonává různé pohyby – příliv a odliv (gravitace Měsíce a Slunce), příboj (vítr), mořské proudy (různé teploty a slanost vody)

 

6. vítr

- vliv je patrný pouze na suchých, rovných místech bez rostlinného pokryvu (pouště, polopouště)

- přemisťuje jemné úlomky (písek, hlína, spraš) – ty obrušují horniny = větrná eroze

- přemisťuje písek = vznik a zánik písečných přesypů = duny

 

7. organismy

- rozrušují horniny svými výměšky, kořínky, chodbičkami,…..

- v poslední  době velmi patrný vliv člověka

GEOLOGIE

G E O L O G I E

  • geologie je věda o Zemi, zabývá se změnami zemského povrchu v průběhu všech geologických období

  • tyto změny jsou způsobeny geologickými ději

  1. Vnitřní geologické děje

  • vycházejí z toho, co se děje uvnitř Země

  • patří sem:

  1. pohyby litosférických desek

  • litosféra = kamenný obal Zeme, je rozlámaná na litosférické desky, které se pohybují po plášti – vznik a zánik světadílů ((první prakontinent – Pangea)

  • desky se od sebe oddalují – vznik oceánských hřbetů, nebo se k sobě přibližují a jedna se podsouvá pod druhou, vznikají:

a) ostrovní oblouky – oceánská deska pod oceánskou, Mikronésie, Melanésie, Polynésie, Antily, Sundy,……

b) pobřežní pásemná pohoří – oceánská pod pevninskou, Kordillery, Andy, Skandinávské pohoří,…

c) vnitrozemská pásemná pohoří – vnitrozemská pod vnitrozemskou, Himaláje, Karpaty, Alpy, Ural,…….

  1. horotvorné pohyby

    - pohyby vrstev hornin, které vznikají díky bočnímu a svislému tlaku

          • patří sem:

            a) vrásnění – vrstvy hornin se ohýbají, neporušuje se jejich souvislost, vznikají vrásová pohoří – Šumava

            b) zlomy – vrstvy hornin se lámou, je narušena jejich souvislost, vznikají kerná pohoří – Krkonoše

  1. zemětřesení

- otřesy zemské kůry

- věda o zemětřesení  = seismologie

- místo, kde vzniká zemětřesení = hypocentrum (obvykle hluboko pod zemským povrchem)

- místo na zemském povrchu kolmo nad hypocentrem = epicentrum (obvykle místo, kde je způsobeno nejvíce škod)

- Richterova stupnice – měří sílu zemětřesení (přístroje, 10 stupňů)

- Mercalliho stupnice - měří intenzitu zemětřesení (lidské smysly, 12 stupňů)

- typy zemětřesení:

a) tektonické – vzniká při pohybu litosférických desek, největší, nejničivější

b) vulkanické – při výbuchu sopky

c) řítivé – při zavalení podzemních prostor, sesuvech půdy, sněhu, ….

  1. sopečná činnost

  • věda o sopkách = vulkanologie

  • sopka (vulkán) = místo, kudy se na zemský povrch dostává magma

  • části sopky – magmatický krb, sopečný komín (sopouch) a kráter

  • nejznámější činné sopky ve světě: asi 500, z toho asi 50 činných každý rok

  • „ohnivý kruh“, Vesuv, Etna, Stromboli, Mauna Loa, Mauna Kea, Popocatepetl, Fudži

  • sopky v ČR: Říp, Milešovka, Železná hůrka, Komorní hůrka

  • doprovodné jevy sopečné činnosti: gejzíry

výrony

vřídla

PETROLOGIE

P E T R O L O G I E

  • věda o horninách

  • horniny dělíme podle vzniku:

  1. vyvřelé horniny (magmatické)

  • vznikly tuhnutím z magmatu

  • magma = žhavotekutá horninová tavenina, obsahuje plyny a vodní páry, magma vylité na zemský povrch = láva

  • všechny mají užití ve stavebnictví

a) hlubinné vyvřeliny

  • tuhnou pomalu, nemají póry, mají velké krystaly, jsou velmi pevné

  • žula (křemen, slída, živec, různé barvy), gabro (živce)

b) výlevné vyvřeliny

  • tuhnou rychle, mají póry, malé krystalky – jemnozrnné až celistvé, jsou z nich sopky a sopečná pohoří

  • čedič (Říp) – nejrozšířenější výlevná vyvřelina

  • znělec (Milešovka) – výroba lahvového skla

  • andezit (Andy)

  1. usazené horniny(sedimenty)

  • dělí se podle vzniku:

a) úlomkovité usazeniny

    • vznikly zvětráváním jiných hornin, dělí se podle velikosti úlomků a na nezpevněné – štěrk, písek, hlína, jíl, spraš a zpevněné – slepenec, pískovec, jílovec, jílovité břidlice

    • užití: stavebnictví, keramický a sklářský průmysl, zemědělství

b) chemické usazeniny

    • vznikají vylučováním a srážením látek rozpuštěných ve vodě

    • patří sem: travertin (CaCO3) – vzniká z vod vyvěrajících v krasových oblastech (krápníkové jeskyně) a sůl kamenná

 

c) usazeniny organického původu

 

    • vznikají usazováním schránek, koster, z odumřelých těl rostlin a živočichů a působením mikroorganismů
    • patří sem:
    • vápenec (CaCO3) – vzniká nahromaděním schránek, jsou z něj korálové útesy a ostrovy, užití ve stavebnictví (vápno, cement)
    • rašelina – vzniká nedostatečným rozkladem odumřelých těl rostlin bez přístupu kyslíku, nejčastěji ve vodě (dnes z rašeliníku), užití – zemědělství
    • uhlí – vzniká prouhelňováním vrstev rašeliny, podle stáří: antracit, černé uhlí, hnědé uhlí, lignit, užití – topivo (tepelné elektrárny)
    • živice – vznikly rozkladem drobných těl rostlin a živočichů působením bakterií, patří sem živice plynné – zemní plyn, kapalné – ropa, pevné – zemní vosk, asfalt

užití – chemický průmysl, energetika

 

  1. přeměněné horniny (metamorfované)

 

  • vznikají přeměnou působením vysokého tlaku a teploty usazených, vyvřelých i už jednou přeměněných hornin
  • patří sem:
    • krystalické břidlice – jsou vrstevnanté, podle síly přeměny sem patří fylit, svor, rula
    • mramor – vznikl přeměnou vápence
    • užití: stavebnictví, sochařství, dekorační a užitkové předměty

MINERALOGIE II

CHEMICKÉ VLASTNOSTI MINERÁLŮ

- podle chemického složení (značky, vzorce) se minerály dělí do následujících skupin:

1. PRVKY

- V čisté formě se v přírodě vyskytují jen velmi vzácně

- zlato - Au

- T 2,5

- barva žlutá

- vysoká hustota

- velmi kujné – pozlacování

- velmi odolné – působí na něj jen lučavka královská (směs kyseliny dusičné a chlorovodíkové)

- ryzost se stanovuje v karátech

- užití: šperkařství, lékařství, elektrotechnický průmysl, podklad státních měn

- stříbro – Ag

- T 2,5

- barva bílá (stříbrobílá)

- velmi tažné – tenké drátky

- užití: šperkařství, elektrotechnický průmysl, fotografický průmysl, součást slitin

- síra – S

- T 2,5

- barva žlutá

- hoří

- je jedovatá, má baktericidní a fungicidní účinky

- užití: lékařství, vinařství, zemědělství, potravinářství, zbrojní průmysl

- tuha – C

- T 1

- barva šedočerná

- dokonalá štěpnost – otírá se a barví

- vysoká teplota tání

- užití: tužky, tavicí kelímky

- diamant - C

- T 10

- bezbarvý, různě zbarvený

- nejtvrdší přírodnina

- diamantový lesk

- vzácný, vzniká za vysokých teplot a tlaku

- drahokam – hezká barva, lesk, vzácnost, dobrá štěpnost, vysoká tvrdost, čistota

- váha se stanovuje v karátech ( 1 ct = 0,2 g)

- často briliantový brus

- je dimorfní s tuhou

- užití: šperkařství, vrtáky, brusné kotouče

 

- dimorfní minerály – minerály, které mají stejné chemické složení (vzorec), ale jiné fyzikální vlastnosti (tvrdost, krystalová soustava, štěpnost,…)

 

2. SULFIDY

- sloučeniny kovu se sírou, často kovový lesk

- často rudy kovů

- pyrit - FeS2

- T 6

- krychlová soustava

- barva zlatožlutá

- lehce zvětrává

- velmi hojný

- užití: výroba síry

- markazit – FeS2

- kosočtverečná soustava

- zlatožlutá barva

- na vzduchu se přeměňuje na kyselinu sírovou

- je dimorfní s pyritem

- chalkopyrit – CuFeS2

- T 4

- barva zlatožlutá

- užití: výroba mědi (trubky, dráty, slitiny, plechy)

- galenit – PbS

- barva stříbrošedá

- užití: výroba olova (trubky, akumulátory, střelivo, stínění RTG záření)

- sfalerit – ZnS

- různé zbarvení

- užití: výroba zinku (plechy, pozinkování, slitiny, postřiky, lékařství)

- cinabarit – HgS

= rumělka

- červená barva

- užití: výroba rtuti (slitiny – amalgám, přístroje, zářivky)

 

3. HALOGENIDY

- sloučeniny s halovým prvkem (Cl, Br, F, I)

- nízká tvrdost, výborná štěpnost, nevodivost, často rozpustné ve vodě – pak vodivé

- často slané nebo hořké

- halit – NaCl

= sůl kamenná

- různě zbarvený

- užití: potravinářství, chemický průmysl (výroba Na, Cl, HCl, NaOH, jedlá soda – NaHCO3)

- fluorit – CaF2

- různé zbarvení (zelená, fialová, modrá)

- užití: chemický průmysl (výroba HF), sklářství

 

4. OXIDY

- sloučeniny s kyslíkem

- křemen – SiO2

- různě zbarvený

- horninotvorný minerál (je součástí mnoha hornin), druhý nejhojnější minerál v zemské kůře

- podle zbarvení mnoho odrůd: křišťál – bezbarvý, růženín – růžový, citrín – žlutý, ametyst – fialový, záhněda – kouřově hnědý, tygří oko – hnědý se žlutými žilkami (azbest), achát – různobarevné vrstvičky, onyx – černobílý, pazourek (šedočerný), chalcedon – celistvé agregáty (součást jiných odrůd)

- mnoho odrůd jsou polodrahokamy

- užití: sklářství, šperkařství, výroba křemíku (polovodiče)

- opál – SiO2.nH2O

- amorfní

- mléčně bílý, často opalizuje (mění barvy)

- užití: šperkařství

- korund – Al2O3

- různé zbarvení – odrůdy:  rubín – červený, safír – modrý (drahokamy)

- užití: šperkařství, vrtáky, brusné kotouče

- bauxit - Al2O3.nH2O

- amorfní

- užití: výroba hliníku

- uraninit – UO2

- užití: výroba uranu

- železné rudy: hematit – Fe2O3, limonit – Fe2O3.nH2O, magnetit – Fe3O4

5. UHLIČITANY

- soli kyseliny uhličité

- patří sem 3 soutvárné minerály – mají různé chemické složení, ale stejné fyzikální vlastnosti:

klencová soustava, dokonalá štěpnost, bezbarvé – různě zbarvené, při reakci s kyselinou

chlorovodíkovou šumí, jsou to kalcit, magnezit, siderit

- kalcit – CaCO3

- horninotvorný (horniny vápenec, křída, travertin)

- třeté nejrozšířenější minerál v zemské kůře

- s HCl šumí i za studena

- užití: optické přístroje

- magnezit – MgCO3

- T 4

- užití: výroba hořčíku, šamot (žáruvzdorné cihly)

- siderit – FeCO3

- T 4

- užití: železná ruda (výroba železa)

- aragonit – CaCO3

- T 4

- dimorfní s kalcitem

- soustava kosočtverečná

- tvoří perleťové vrstvy v lasturách, perly, vřídelní kámen, krápníky

- užití: šperkařství, ozdobné předměty

- azurit, malachit

- T 4

- polodrahokamy, vyskytují se společně, azurit se časem mění na malachit

- obsahují měď

- azurit modrý, malachit zelený

- užití: šperkařství, ozdobné předměty, dekorační kámen

6. SÍRANY

- soli kyseliny sírové

- sádrovec – CaSO4.2H2O

- dokonalá štěpnost

- bezbarvý, různě zbarvený

- užití: stavebnictví (sádra, sádrokartón), optické přístroje

 

7. DUSIČNANY

- soli kyseliny dusičné

- velmi dobře rozpustné ve vodě

- ledek – NaNO3

- vyskytuje se v Chile (poušť Atacama)

- užití: přírodní hnojivo

 

8. FOSFOREČNANY

- soli kyseliny fosforečné

- apatit

- užití: přírodní hnojivo

 

9. KŘEMIČITANY

- soli kyseliny křemičité

- velmi složitá stavba (složité vzorce) – každý minerál je spíše skupinou minerálů

- velmi mnoho horninotvorných

- granáty

- různé zbarvení (nejznámější červené)

- T 7,5

- často polodrahokamy

- patří sem pyrop (český granát), almandin

- užití: šperkařství

- olivíny

- různé zbarvení (nejznámější zelené)

- často polodrahokamy

- užití: šperkařství

- topaz

- různé zbarvení

- často drahokam (zlatý topaz)

- beryl

- různé zbarvení, podle něj odrůdy, některé drahokamy: akvamarín (modrý), smaragd (zelený)

- T 8

- užití: šperkařství

- zirkon

- T 7

- různě zbarvený

- šperkařský kámen (napodobeniny diamantu)

- mastek (= talek)

- hedvábný lesk

- na omak mastný

- užití: kosmetika (plnidlo)

- slídy

- T 2

- nejlepší štěpnost ze všech minerálů

- horninotvorné

- dělí se na:

a) světlé slídy – muskovit – žáruvzdorný – lampy, okénka do kamen

b) tmavé slídy – biotit – nejrozšířenější, vyskytuje se téměř ve všech vyvřelých horninách

- živce

- horninotvorné – nejrozšířenější minerál v zemské kůře

- zvětrávají – mění se na kaolinit (výroba porcelánu)

- dělí se na 2 skupiny – živce draselné (ortoklas) a živce sodnovápenaté (plagioklas)

 

10. ORGANOLITY

- minerály organogenního původu

- amorfní

- jantar

- T 2

- zkamenělá pryskyřice

- žlutý až hnědý

- polodrahokam

 

MINERALOGIE

Mineralogie

  • mineralogie = věda o nerostech (minerálech)

  • petrologie = věda o horninách

  • minerál = anorganická stejnorodá přírodnina, jejíž složení se dá vyjádřit chemickou značkou nebo vzorcem

  • hornina = anorganická nestejnorodá přírodnina, jejíž složení nelze vyjádřit chemickou značkou nebo vzorcem, skládá se obvykle z několika minerálů

Vznik minerálů

  • minerály vznikají obvykle krystalizací, nejčastěji z magmatu

  • podle průběhu vzniku dělíme minerály na:

      1. krystalované – vznikají pomalu a na velkém prostoru, krystaly jsou velké (alespoň 0,5 cm)

drúza = mnoho velkých krystalů na 1 místě

      1. krystalické – vznikají rychle nebo na malém prostoru, krystaly jsou malé

téměř vždy vzniká na 1 místě mnoho malých krystalků = agregát (jehlicovitý, tabulkovitý, šupinovitý,…), pokud jsou krystalky v agregátu mikroskopické, jde o

agregát celistvý

      1. amorfní = beztvaré minerály, nemají krystalickou mřížku, nevytváří krystaly, ale kulovité tvary a povlaky

Krystalové soustavy

  • minerály krystalují v 7 krystalových soustavách, vnější tvary odráží vnitřní uspořádání (krystalovou mřížku)

  • tabulka krystalových soustav:

učebnice str. 9

Fyzikální vlastnosti minerálů

  1. hustota – stanovujeme pomocí vzorce ρ = m : V, objem určíme úpomocí odměrného válce

  1. barva – rozlišujeme minerály barevné, zbarvené a bezbarvé

barevné od zbarvených odlišíme pomocí vrypu (čára, kterou uděláme minerálem

na bílý neglazovaný porcelán), pokud má stejnou barvu jako minerál, jde o minerál

barevný, v opačném případě zbarvený

  1. průhlednost – minerály průhledné, průsvitné a neprůhledné

  1. elektrické vlastnosti – minerály vodivé a nevodivé

  1. magnetické vlastnosti – minerály magnetické a nemagnetické

  1. soudržnost – určuje se tak, že na minerály poklepeme kladívkem, podle toho se dělí na:

a) křehké – rozpadnou se na menší kousky

b) jemné – rozpadnou se na prach

c) kujné – nerozpadnou se, jen změní tvar

  1. lesk – minerály mohou mít lesk diamantový, skelný, perleťový, kovový, hedvábný, mastný, matný,………

  1. štěpnost – udává, jak dobře se minerál odlamuje v rovných a tenkých plochách (dokonalá, vynikající, dobrá, nezřetelná )

  1. lom – pokud minerál nemá žádnou štěpnost, sledujeme, jak nerovné jsou plochy, ve kterých

se odlamuje, běžný je lom miskovitý, lasturnatý, hákovitý, nerovný

  1. tvrdostMohsova stupnice tvrdosti:

1 – mastek

2 – sůl kamenná

3 – kalcit

4 – fluorit

5 – apatit

6 – živec

7 – křemen

8 – topaz

9 – korund

10 – diamant