KRYTOSEMENNÉ

  1. oddělení: KRYTOSEMENNÉ

 

  • mají kořen, stonek, list, květ, plod
  • semena jsou v plodech, podle počtu děloh v semeni se dělí na 2 třídy, jednoděložné a dvouděložné
  • hlavní znaky:
 

Jednoděložné

dvouděložné

Počet děloh

1

2

Kořen

Svazčitý

Hlavní a postranní

Stonek

Dužnatý

Dužnatý, dřevnatý

Žilnatina

Souběžná

Síťnatá

Květ

Trojčetný

Čtyřčetný, pětičetný

Květ

Okvětí

Kalich a koruna

 

 

Každá třída se dělí na mnoho čeledí, rostliny se třídí zejméně podle stavby květu, květenství, ale i jiných znaků.

 

EKOLOGIE II

Biotické podmínky

 

  • každý organismus je ovlivňován také ostatními organismy
  • na každém místě žijí:
  • jedinec – jeden konkrétní organismus (mravenec lesní, smrk ztepilý, muchomůrka červená,….)
  • populace – všichni jedinci jednoho druhu na daném místě
  • populace se navzájem mohou ovlivňovat, mají mezi sebou různé vztahy:
    • neutralismus (populace, které jsou na sobě úplně nezávislé)
    • komenzalismus (soužití, které je nezbytné pro jeden druh, druhý není nijak ovlivněn – liány na stromech)
    • mutualismus (dříve symbióza – soužití prospěšné pro oba druhy – houby a kořeny stromů)
    • konkurence (soutěžení o potravu, prostor – existuje i v rámci jedné populace)
    • predace (dravec a kořist)
    • parazitismus (parazit žijící na úkor hostitele)
    • amenzalismus (jedna populace vytváří látky škodící jiným populacím)
  • společenstvo (biocenóza) – soubor všech populací na určitém místě, mohou se dále dělit na zoocenózu (živočichové) a fytocenózu (rostliny)
  • ekosystém – společenstvo (biocenóza) + abiotické podmínky – prostředí (biotop), dělí se na přirozené a umělé
  • biom – soubor různých ekosystémů, které se vyvinuly za určitých klimatických podmínek – tropický deštný les, pouště a polopuště tropické, pouště a polopouště mírného pásu, savany, stepi, lesy mírného pásu, tvrdolisté lesy, tajga, tundra, polární pustiny

 

Tok látek a energií v ekosystému

  • produkce a konzumace v ekosystému: producenti (zelené rostliny), konzumenti 1. řádu (býložravci), konzumenti 2. řádu (všežravci a masožravci), konzumenti 3. řádu (další všežravci a masožravci), dekompozitoři (rozkladači, reducenti)

  • potravní řetězec – vztahy mezi organismy

  • potravní pyramida – všechny potravní řetězce v ekosystému, na každém stupni vznikají ztráty v podobě tepla

koloběh

SMYSLOVÁ SOUSTAVA

SMYSLOVÁ SOUSTAVA

  • umožňuje vnímat změny prostředí

  • smyslové orgány = čidla

  • smyslové buňky = receptory

  1. HMAT

  • mnoho druhů hmatových tělísek (chlad, teplo, tah, tlak, bolest), sídlo v kůži (ve škáře)

  1. ČICH

  • čichové buňky v horní části nosní sliznice

  • zachycují molekuly plynů

  • informace předávají přímo do mozku

  • rychlá a úplná adaptace (přestáváme vnímat vůni nebo pach)

  1. CHUŤ

  • chuťové pohárky na jazyku a patře

  • zachycují molekuly tekutin

  • základní chuti: hořká, slaná, sladká, kyselá (někdy se uvádí pátá – umami)

  • čich a chuť se navzájem ovlivňují, vytvářejí kombinovaný vjem, při ztrátě čichu dochází i ke ztrátě chuti

  1. SLUCH

  • sluchové buňky ve vnitřním uchu

  • podnětem jsou tlakové vlny (zvuk)

  • ucho se dělí na tři části

  • vnější ucho = boltec a zvukovod

  • střední ucho = bubínek, tři sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka a třmínek (nejmenší kost v těle) a Eustachova trubice (spojnice ucha a nosohltanu)

  • vnitřní ucho = hlemýžď (kostěný, v něm blanitý, na něm sluchové buňky), 3 polokruhovité chodby a vejčitý a kulovitý váček, vše uloženo v labyrintu kosti skalní, vyplněno tekutinou

  • v chodbách a váčcích je uloženo rovnovážné ústrojí, vnímá polohu a pohyb hlavy, silným podrážděním vzniká mořská nemoc

  • přenos zvuku – zvukové vlny projdou zvukovodem, rozkmitají bubínek a sluchové kůstky, ty přenesou kmitání na tekutinu ve vnitřním uchu, podráždí vlásky na sluchových buňkách, nervem do mozku

  • s věkem sluchové buňky odumírají (staří lidé špatně slyší)

  • nemoci sluchu – nedoslýchavost, hluchota, tinitus
  1. ZRAK

  • nejdůležitější smysl, zprostředkovává 80% informací

  • tyčinky a čípky (zrakové buňky) na sítnici

  • podnětem světlo

  • oko je uloženo v očnici, chráněno obočím a víčky, skládá se ze tří vrstev

  • bělima – vnější, tuhá, udržuje tvar oka, vpředu přechází v průhlednou rohovku

  • cévnatka – prokrvená, výživa oka, v přední části přechází v řasnaté těleso (drží čočku a mění její tvar – zaostřování) a duhovku, uprostřed otvor – zornice (reaguje na světlo zužováním a rozšiřováním)

  • sítnice – zde jsou tyčinky (černobílé vidění) a čípky (barevné vidění) – ty jsou soustředěny v místě nejostřejšího vidění = žlutá skvrna, místo, kde vychází zrakový nerv nemá žádné buňky = slepá skvrna

  • vnitřek oka je vyplněn sklivcem (průhledná rosolovitá hmota)

  • přídavné oční orgány = okohybné svaly, slzná žláza, spojivka
  • nemoci zraku: krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus, daltonismus, šeroslepost, slepota

 

SEMENNÉ ROSTLINY

5. oddělení: NAHOSEMENNÉ

  • kvetou, nevytváří plody
  • semena uložena ve zdřevnatělých nebo zdužnatělých květech
  • patří sem jinany, cykasy a JEHLIČNANY:
  • dřeviny
  • jehličí = přeměněné listy
  • jednopohlavné květy
  • většinou jednodomé rostliny
  • opylování větrem

květy nahosemenných

 

  • zástupci nahosemenných původní v ČR:
  • smrk ztepilý – krátké, ostré jehlice kolem celé větvičky, šišky visí dolů
  • jedle bělokorá – zaoblené jehlice po stranách větvičky, na rubu 2 bílé siličné kanálky,
  • šišky stojí, rozpadávají se na stromě
  • borovice lesní – jehlice po dvou ve svazečku, asi 7 cm dlouhé, kmen rezavě hnědý
  • borovice kleč (kosodřevina) – malý stromek nebo keř, roste v horách, jehlice po 2
  • borovice blatka – skoro stejná jako kleč, roste na rašeliništích
  • modřín opadavý – opadává, jehlice jemné, měkké, ve svazečcích, šišky malé
  • tis červený – keř nebo stromek, jehlice zaoblené, měkké, dvoubarevné (nahoře tmavězelené, na rubu světlezelené), květy dužnatí – červené kalíšky, celý strom prudce jedovatý (až na kalíšky)
  • jalovec obecný – keř, jehlice krátké, velmi ostré, vyrůstají v přeslenech po třech, květy dužnatí – modré bobulky (koření)

 

  • cizokrajné nahosemenné dřeviny:
  • borovice černá, borovice vejmutovka, smrk pichlavý (stříbrný), jalovec chvojka, douglaska tisolistá, zerav východní (túje), cypřišek, cypřiš, pinie, cedr, sekvojovec, sekvoje

 

EKOLOGIE

  • ekologie je věda o vztazích organismů a prostředí a o vztazích organismů mezi sebou navzájem

  • poprvé pojem ekologie zavedl německý biolog a filozof Ernst Haeckel v roce 1866

  • někdy se také nesprávně označuje jako věda o ochraně životního prostředí

  • občas se zaměňuje s environmentální výchovou, která je obvykle definována jako výchova k trvale udržitelnému způsobu života

  • velmi známá je i definice ekologie podle Charlese J. Krebse (kanadský zoolog): ekologie je věda, která zkoumá, jak vzájemné vztahy ovlivňují výskyt a hojnost organismů

  • nejdůležitější okruhy řešených problémů:

    • vliv prostředí na organismy a naopak

    • příčiny změn početnosti a výskytu organismů

    • vzájemné vztahy mezi organismy na úrovni jedinců, populací, společenstev

    • koloběh látek v prostředí, tok energie, přenos informací

    • člověk jako ekologický faktor

Podmínky života

  • na organismy působí dva typy podmínek:

  • abiotické podmínky (neživé) – světlo, teplo, voda, vzduch, minerální látky

  • biotické podmínky (živé) = ostatní organismy

Abiotické podmínky

  • každý organismus má rozmezí podmínek, za kterých je schopen existovat = ekologická valence

  • světlo – zdroj energie pro fotosyntézu, řídí biorytmy, vliv na zbarvení, aktivitu, orientaci zrakem

  • teplo – většina organismů má optimum 15 – 30 °C, ale snáší výkyvy mezi – 50 do + 50 °C, dělí se na organismy s velkou teplotní valencí a malou teplotní valencí – ty se dělí na chladnomilné a teplomilné (extrémy- spóry některých bakterií vydrží -271°C = absolutní nula, bakterie horkých pramenů +100°C), živočichové se dělí na živočichy s proměnlivou a stálou teplotou těla, zimní a letní spánek

  • voda – nezbytná pro všechny organismy pro správnou činnost buněk (tkání, pletiv, orgánů), organismy vodní a suchozemské (suchomilné, vlhkomilné)

  • vzduch – organismy ovlivňuje tlak, proudění a chemické složení – kyslík (téměř všechny organismy pro dýchání), CO2 (nutný pro fotosyntézu)

  • minerální látky – obsaženy v půdě nebo ve vodě, dělení organismů podle pH půdy, množství živin v půdě, obsahu solí ve vodě, prvky nezbytné pro život jsou různé (N, Fe, Ca, K, P,…)

ŘÍDÍCÍ SOUSTAVY II

ENDOKRINNÍ SOUSTAVA

  • funkce: řídí a koordinuje činnost všech orgánů pomocí chemických látek – hormonů
  • skládá se z endokrinních žláz = žláz s vnitřní sekrecí = žláz s vnitřním vyměšováním, tyto žlázy nemají vývod, jejich výměšky = sekrety = hormony se dostávají přímo do krve (na rozdíl od žláz s vnější sekrecí, které mají vývod do jiného orgánu nebo na povrch těla – játra, potní žlázy,…..)
  • patří sem:

 

  • HYPOFÝZA (podvěsek mozkový)
  • zavěšen na spodině mezimozku
  • rozdělen na dva laloky:
  • neurohypofýza – vylučuje do krve hormony, které vznikají v mezimozku:
  • oxytocin – ukončuje těhotenství (způsobuje stahy děložního svalstva), má vliv na produkci mateřského mléka
  • adenohypofýza– vznikají zde hormony, které řídí činnost ostatních endokrinních žláz a dále růstový hormon – poruchy růstu (nanismus, gigantismus, akromegalie)

 

  • EPIFÝZA (šišinka)
  • umístěna na spodině mezimozku
  • kontroluje 24-hodinový cyklus

 

  • ŠTÍTNÁ ŽLÁZA
  • umístěna v hrtanu na štítné chrupavce
  • vylučuje hormon thyroxin – kontroluje metabolismus v těle
  • k činnosti potřebuje jód, při nedostatku v těhotenství – kreténismus

 

  • PŘÍŠTITNÁ TĚLÍSKA
  • umístěna na zadní straně štítné žlázy
  • kontroluje metabolismus vápníku a fosforu

 

  • SLINIVKA BŘIŠNÍ
  • umístěna v břiše
  • funguje jako žláza s vnější sekrecí (enzymy) i vnitřní sekrecí – inzulin – ovlivňuje vstřebávání cukru z krve, při nedostatku cukrovka (diabetes)

 

  • NADLEDVINKY
  • umístěny nad ledvinami
  • skládají se ze dvou částí:
  • kůra – řídí metabolismus cukru, vody a minerálních látek
  • dřeňadrenalin – pomáhá tělu zvládat zátěžové situace (stres)

 

  • POHLAVNÍ ŽLÁZY
  • varlata – umístěna v šourku
  • vylučují hormon testosteron – působí na růst mužských pohlavních orgánů a rozvoj sekundárních pohlavních znaků, agresivitu
  • vaječníky – umístěny v pánevní dutině
  • vylučují dva hormony – estrogeny – růst pohlavních ženských orgánů, rozvoj sekundárních pohlavních znaků, vliv na otěhotnění
  • progesteron – zajišťuje co nejlepší podmínky během těhotenství

VÝTRUSNÉ ROSTLINY

  1. oddělení: MECHOROSTY

  • tělo: příchytná vlákna, lodyžka, lístky, při rozmnožování štět a tobolka s víčkem a výtrusy, někdy krytá čepičkou

  • z výtrusu vyroste prvoklíček (zelené vlákno asi 2 cm), z něj nová mechová rostlinka – na ní pohlavní orgány se samčími a samičími buňkami, ve vodě splyne samčí a samičí buňka, pak vyroste štět s tobolkou, v ní výtrusy, z výtrusu prvoklíček,…………………….

  • nekvetou

  • nemají cévní svazky (žilky)

  • význam: zadržují vláhu, vznik rašeliny (z rašeliníku)

  • dělí se na dvě třídy: MECHY a JÁTROVKY (porostnice)

  • zástupci: ploník ztenčený

bělomech sivý

měřík příbuzný

rašeliník kostrbatý

porostnice mnohotvárná

životní cyklus mechů

  1. oddělení: KAPRADINY

  • podzemní stonek = oddenek, nad zemí není stonek, jen listy

  • na rubu listů kupky výtrusnic, z výtrusu prokel, z něj nová kapradina

  • ke splynutí pohlavních buněk potřebují vodu

  • zástupci: kapraď samec

papratka samičí

osladič obecný

sleziník červený, zelený, routička

nepukalka vzplývající

  1. oddělení: PŘESLIČKY
  • kořen, oddenek, lodyha, čárkovité listy v přeslenu
  • ze zelené lodyhy vyrůstá hnědá rozmnožovací lodyha s klasem výtrusnic
  • z výtrusů vyrůstá prokel
  • zástupci: přeslička rolní – má dvě lodyhy, jarní rozmnožovací (hnědou) a letní vegetativní (zelenou), léčivka
  • přeslička bahenní, přeslička lesní

 

  1. oddělení: PLAVUNĚ
  • kořen, oddenek, lodyha, šupinovité listy
  • drobné rostlinky
  • u nás všechny druhy chráněné
  • zástupci: plavuň vidlačka
  • vranec, vraneček

Geologická stavba ČR

  • je velmi složitá, vyskytují se zde všechny typy hornin

  • na území ČR zasahují dva geologické celky:

  1. Český masív:

  • byl zformován v prvohorách díky variskému (= hercynskému) vrásnění, kdy původně samostatné jednotky byly spojeny v jedno velké území

  • vznikla vysoká pohoří, ale zvětrávají, zaoblují se a zmenšují

  • jsou zde vyvřeliny (žula, čedič), usazeniny (pískovec, vápenec, uhlí černé i hnědé) i přeměněné horniny

  • nejstarší území se nazývá moldanubikum – vzniklo už ve starohorách

  • barrandien – oblast prvohorní (zkoumal ji Joachim Barrande, francouzský paleontolog), nálezy trilobitů, také vznik černého uhlí – celá oblast byla pod mořem

  • Česká křídová tabule – druhohorní oblast – pískovcová skalní města, krasové oblasti, významné hlubinné zásoby pitné vody

  • alpínské vrásnění ve třetihorách – vznik zlomů a vyzdvižení pohraničních pohoří (kerná pohoří), vznikají hnědouhelné pánve, ropa, zemní plyn, sopečná činnost – České středohoří

  • čtvrtohory – ledovec (ledovcová jezera na Šumavě), vznik půdy

  1. Západní Karpaty:

  • jsou tvořeny prvohorními sedimenty, které byly spojeny koncem druhohor alpínským vrásněním a začátkem třetihor nasunuty na Český masív

  • typické horniny jsou vápenec, pískovec, jílovec, slepenec

  1. hranice mezi oběma celky je tvořena zhruba čárou, která spojuje města Znojmo – Brno – Vyškov – Přerov – Ostrava

geologická mapa čr

PLODY

 

- slouží k ochraně semen a napomáhají k jejich rozšiřování (větrem, vodou, živočichy)

 

Typy plodů:

 

  1. dužnaté– mají dužninu:

 

a) peckovice – v dužnině je pecka a 1 semeno ( meruňka, třešeň, mango, vlašský a kokosový ořech,…)

b) malvice – v dužnině je jádřinec a několik semen ( jablko, hruška, jeřabiny,….)

c) bobule – v dužnině volně mnoho semen (rybíz, rajče, paprika, okurek, meloun, pomeranč, hrozny, granátové jablko, banán,….)

 

  1. suché– nemají dužninu:

 

a) pukavé – pukají, obvykle mnoho semen, např. tobolka (mák, jírovec maďal – jen jedno semeno, netýkavka – tobolka s mrštníky), lusk (podzemnice olejná, hrách, fazol,….), šešule, šešulka, struk

b) nepukavé – nepukají, 1 semeno, např. obilka (obilniny, trávy), oříšek (lískový ořech, lípa), nažka (dub, slunečnice, pampeliška), dvounažka (javor)

 

Souplodí – více plodů pohromadě, vzniklo z 1 květu s více pestíky, např. souplodí peckoviček (malina), nažek (jahoda, šípek)

 

Plodenství – více plodů pohromadě, vzniklo z květenství, např. slunečnice, rybíz, obilniny, réva vinná

 

 

 

 

SEMENO

  • semeno vzniká z vajíčka, je ukryto v plodu (ten vzniká ze semeníku)

- v semeni je 1 nebo 2 dělohy, v nich zásobní látky pro klíčící zárodek

- zásobní látky: a) bílkoviny – hrách, fazol, čočka, sója,….

b) cukry = škroby – obilniny

c) tuky – slunečnice, mák, řepka, ořechy

ŘÍDÍCÍ SOUSTAVY

  • řídí vše, co se v organismu děje

  • na řízení se podílí především nervová soustava a endokrinní soustava

NERVOVÁ SOUSTAVA

 

  • funkce: řídí, reguluje a koordinuje činnost všech orgánů pomocí přenosu vzruchů
  • základní vlastnost: dráždivost
  • základní stavební jednotka: neuron
  • místo předávání informací: synapse (zápoj) – neurit jednoho neuronu se dotýká dendritu nebo těla jiného neuronu
  • dělí se na dvě části:
  • obvodová nervová soustava (nervy):
  • vegetativní (útrobní) – vychází z míchy, je jich hodně a vedou ke všem vnitřním orgánům
  • míšní – vychází z míchy, 31 párů, vedou ke kosternímu svalstvu a kůži
  • mozkové – vychází z mozku, 12 párů, inervují hlavu a krk, patří sem např. nerv zrakový, okohybný, sluchový, trojklaný (oblast oka, horní a dolní čelisti – žvýkací svaly), bloudivý (bolest z vnitřních orgánů)
  • centrální nervová soustava:
  • mícha – nervová trubice, prochází páteří od týlního otvoru ke druhému bedernímu obratli, centrum nejjednodušších nepodmíněných reflexů
  • mozek – uložen v lebce, kryt třemi mozkovými plenami (1 tvrdá, 2 měkké), mezi nimi mozkomíšní mok
  • části mozku:
  • prodloužená mícha – centrum dýchání a srdeční činnosti
  • mozeček – rovnováha a koordinace pohybů, jemná motorika, lze snadno ochromit alkoholem
  • most Varolův – spojuje zadní a přední část mozku
  • střední mozek – nejmenší část mozku, vede z něj okohybný nerv, centrum pro zrakové a sluchové nepodmíněné reflexy
  • mezimozek – propojení nervové a endokrinní soustavy, centrum pro termoregulaci, 24 – hodinový cyklus, hlad, žízeň, útočné a obranné reakce, sexuální chování
  • koncový mozek – dvě polokoule (hemisféry), které jsou kryty šedou kůrou mozkovou, rozdělen na laloky (týlní, temenní, čelní a spánkový), centrum pro zrak, chuť, sluch, čich, kožní citlivost, řeč, podmíněné reflexy (učení, myšlení)
  • nemoci nervové soustavy: záněty nervů, encefalitida, psychické poruchy (schizofrenie, maniodepresivní porucha), Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, epilepsie,…..

GEOLOGICKÁ OBDOBÍ

Vznik a vývoj života na Zemi

- vznik Země před 4,7 mld. let

- teorie o vzniku života: náboženské (život stvořil Bůh)

                                         kosmologické (život – bakterie – se sem dostal na meteoritu, kometě)

                                         vědecké – vznik organických látek z anorganických (ruský vědec Oparin)

- teorie o vývoji života: teorie katastrof, teorie přírodního výběru (Darwin)

Etapy vývoje Země

1. Prahory

2. Starohory

- dohromady trvaly asi 3,5 mld. let

- vytvořila se zemská kůra, oceány, horniny (vyvřelé, usazené, nakonec přeměněné)

- vznikla Pangea (prapevnina)

- objevily se bakterie a sinice

- konec starohor – řasy, žahavci, kroužkovci, členovci (vše ve vodě)

3. Prvohory

- kaledonské a hercynské vrásnění

a) starší – kambrium, ordovik, silur, devon

- vznik organogenních usazenin (vápenec, černé uhlí)

- výtrusné rostliny – přesličky, plavuně, kapradiny

- trilobiti = členovci, jde o vůdčí zkamenělinu ( organismus, který žil na Zemi v hojném množství     

  pouze v jednom období), mlži, hlavonožci, rozvoj ryb (latimerie – živoucí fosílie)

b) mladší – karbon, perm

- hmyz, krytolebci (první obojživelníci)

- vymřely velké přesličky, plavuně, rozvoj nahosemenných – jinany, cykasy

4. Druhohory

- trias, jura, křída

- začátek alpínského vrásnění (pokračuje až do čtvrtohor)

- nahosemenné – jehličnany, začátek rozvoje krytosemenných – dvojděložné

- život v moři (žraloci, ryby, želvy, rybojštěři),  na souši (žáby, dinosauři, první savci) i ve vzduchu –

  ptakoještěři, praptáci -Archaeopteryx, ptáci

5. Třetihory

- paleogén, neogén

- alpínské vrásnění

- sekvoje – hnědé uhlí

- krytosemenné – dvojděložné i jednoděložné

  • rozvoj savců – kopytníci, šelmy (šavlozubý tygr, jeskynní medvěd), kytovci, chobotnatci (mamut)
  • rozvoj člověka

6. Čtvrtohory

  • pleistocén, holocén
  • trvají dodnes
  • rostliny i živočichové jako dnes
  • střídání dob ledových a meziledových

LIST

LIST

  • vyrůstá ze stonku
  • funkce: fotosyntéza, dýchání, odpařování vody, nepohlavní rozmnožování, zásobárna látek
  • vnější stavba: čepel, řapík, žilnatina
  • vnitřní stavba: svrchní pokožka, dužnina, spodní pokožka se svěracími buňkami (mezi nimi průduch)
  • listy se dělí podle:
  • řapíku (přisedlé, řapíkaté, objímavé)
  • žilnatiny (souběžná, síťnatá)
  • čepele (jednoduché a složené listy, složené listy sudozpeřené, lichozpeřené, trojčetné, pětičetné, vícečetné)
  • tvaru čepele (kopinaté, kulaté, srdčité, vejčité, čárkovité,….)
  • postavení listů na stonku (střídavé, vstřícné, přeslenité, přízemní růžice)
  • přeměněné listy: trny (růže), cibule (tulipán), jehlice (borovice), šupiny (podběl), úponky (hrách), dužnaté (aloe), květy

 

vnitřní stavba listu

list

Krycí soustava

KRYCÍ SOUSTAVA

  • kůže – největší orgán lidského těla (asi 1,8 m², 7% hmotnosti těla)

  • funkce: ochrana, vylučování (pot), zásobárna látek (tuk), termoregulace, dýchání, sídlo hmatu, růst kožních útvarů, tvorba vitamínu D

  • stavba kůže: pokožka, škára, podkožní vazivo

  • pokožka: několik vrstev buněk, stále vznikají nové a odumírají a odlupují se staré, barvivo melanin – chrání před UV zářením, jsou v ní rýhy (otisky prstů, daktyloskopie)

  • škára: vazivové buňky + kolagen + elastin

  • vyrůstají z ní kožní útvary – vlasy, chlupy, vousy, nehty

  • obsahuje žlázy potní (přeměněné potní žlázy = mléčné žlázy) a mazové (ústí do pochev vlasů)

  • volná nervová zakončení (bolest)

  • speciální tělíska na vnímání tepla, chladu, tlaku a tahu, sídlo hmatu

  • podkožní vazivo: vazivové buňky + kolagen + elastin

  • umožňuje pohyb kůže

  • může obsahovat tukové buňky (podkožní tuk)

  • poranění kůže: řezné, tržné, bodné rány, popáleniny – 3 stupně, chladíme, přikryjeme sterilním krytím, případně lékařská pomoc, omrzliny – 3 stupně, ponoříme do studené vody a postupně pomalu přidáváme teplou, sterilní krytí, lékař, poleptání – proud studené čisté vody aspoň 10 minut, sterilní krytí, lékař

  • nemoci kůže: ekzémy, lupénka, plísně, svrab, pigmentové skvrny, cysty, vřídky, akné, albinismus, vitiligo, nádory (melanom), ……..

VNĚJŠÍ GEOLOGICKÉ DĚJE

Vnější geologické děje

- působí na povrch Země zvenku

- patří sem:

1. zvětrávání

- rozrušování hornin na menší kousky, vzniká tak zvětralinový plášť

- může být:

a) mechanické – změny teploty

b) chemické – vznik chemických sloučenin (O2, CO2, H2O)

 

2. gravitace

- přesouvá zvětraliny z vyšších míst do nižších (sesuvy půdy, laviny)

 

3. působení tekoucí vody

- vyrývá v krajině rýhy, rozrušuje horniny = vodní eroze

- odnáší zvětraliny a obnažuje zemský povrch = denudace

- může být :

a) plošná – po dešti = ron

b) soustředná – potoky, řeky

 

4. ledovec

- vzniká nad nebo za sněžnou čarou na pevnině

- jde o stlačené vrstvy sněhu

- dělí se na ledovec:

a) pevninský – na pevnině za sněžnou čarou (Antarktida, Grónsko), pozůstatky po něm – bludné balvany, chladnomilná fauna a flóra

b) horský – nad sněžnou čarou (Himaláje, Alpy), z vrcholků hor se posouvá do údolí, posunující se část = ledovcový splaz, hloubí ledovcový kotel = kar, v něm často vznikají ledovcová jezera (Černé jezero, plesa), unáší úlomky hornin, které se hromadí před ním nebo po jeho stranách = moréna

 

5. moře

- rozrušuje přímořské skály, útesy (vodní eroze), přemisťuje materiál z pobřeží – vznik a zánik pláží

- vykonává různé pohyby – příliv a odliv (gravitace Měsíce a Slunce), příboj (vítr), mořské proudy (různé teploty a slanost vody)

 

6. vítr

- vliv je patrný pouze na suchých, rovných místech bez rostlinného pokryvu (pouště, polopouště)

- přemisťuje jemné úlomky (písek, hlína, spraš) – ty obrušují horniny = větrná eroze

- přemisťuje písek = vznik a zánik písečných přesypů = duny

 

7. organismy

- rozrušují horniny svými výměšky, kořínky, chodbičkami,…..

- v poslední  době velmi patrný vliv člověka

Vylučovací soustava

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA

  • funkce: vylučování přebytečné vody a odpadních látek rozpustných ve vodě, udržování stálého vnitřního prostředí

  • stavba: ledviny, močovody, močový měchýř, močová trubice

  • ledvina: párový orgán, uloženy po stranách bederní páteře, v tukovém obalu, ledvinová kůra, ledvinová dřeň, ledvinová pánvička

  • nefron = ledvinové tělísko, skládá se z Bowmanova váčku, klubíčka vlásečnic (kůra), vylučovací kanálky (dřeň)

  • vlásečnicemi přitéká do váčku krev, odpadní a přebytečné látky pak odtékají vylučovacími kanálky, vzniká primární moč (170 l/den), v kanálcích se voda vstřebává zpět do krve a vznikne definitivní moč (1,5 l/den)

  • složení moči: voda (95 %), soli (především chlorid sodný), močovina, odpadní látky

  • moč by neměla obsahovat: cukr (cukrovka), krev (zánět ledvin, močového měchýře), bílkoviny (zánět), bakterie (zánět močového měchýře), aceton (cukrovka, hladovění)

  • nemoci vylučovací soustavy: ledvinový písek, ledvinové kameny, záněty, hyperaktivní močový měchýř, selhání ledvin (dialýza, transplantace)

  • prevence: dostatečný příjem tekutin, neprochladnout

  • jiné soustavy s vylučovací funkcí: trávicí (výkaly), krycí (pot), dýchací (CO2, vodní pára)

Vyšší rostliny, kořen, stonek

  1. podříše: VYŠŠÍ ROSTLINY

 

  • jejich tělo je rozděleno na orgány, nemají tělo z jednoho kusu jako nižší rostliny
  • nejčastěji se vyskytující rostlinné orgány jsou kořen, stonek a listy, některé rostliny mají květy, plody a semena

 

KOŘEN

 

  • podzemní orgán rostlin
  • funkce: udržuje rostlinu v zemi, slouží k přijímání vody a v ní rozpuštěných minerálních látek, může sloužit také k nepohlavnímu rozmnožování a jako zásobárna látek
  • typy: kořen hlavní a kořeny postranní, u některých rostlin kořen hlavní zaniká, zůstanou jen postranní kořeny = kořeny svazčité
  • přeměněné kořeny: dřevnaté (stromy a keře), vzdušné (orchideje), příchytné (břečťan), chůdovité (mangrovy), zásobní (mrkev, petržel), bulvy (celer, řepa), hlízy (jiřiny)

 

 

STONEK

  • funkce: nese listy a květy (plody), rozvádí živiny a vodu, nepohlavní rozmnožování, zásobárna látek

  • typy: dřevnatý (stromy, keře, polokeře) a dužnatý: lodyha – nese listy, stvol – bez listů, jen přízemní růžice listů, stéblo – nese listy, dutý, kolénka

  • přeměněné stonky:

  • oddenek = podzemní stonek, nepohlavní rozmnožování, zásobní látky (pýr, kopřiva)

  • oddenková hlíza (lilek brambor)

  • stonková hlíza (kedluben)

  • úponek = přichycení k opoře (réva vinná)

  • trn = zkrácená ostrá větvička (trnka)

  • šlahoun (jahodník)

  • zdužnatělý stonek = zásobárna vody (kaktusy)

BOTANIKA

BOTANIKA

= věda o rostlinách

  • rostliny = zelené organismy, obsahují chlorofyl (zeleň listovou)
  • fotosyntéza = způsob výživy zelených rostlin

  • z vody a oxidu uhličitého vzniká cukr a kyslík

  • k fotosyntéze je nutný chlorofyl a světlo

  • dýchání – přijímání kyslíku, vydechování oxidu uhličitého

  • rostliny tvoří z anorganických látek látky organické = jsou to producenti, na nich závisí všechny ostatní organismy = konzumenti

 

  • základní stavební jednotkou rostlin je rostlinná buňka, soubory buněk stejného tvaru a stejné funkce se nazývají pletiva

  • typy pletiv:

  • dělivé – umožňuje růst rostliny

  • krycí – kryje a chrání rostlinu

  • vodivé – tvoří cévní svazky – rozvádí vodu a živiny

  • základní – vyplňuje rostlinu

 

  • rostliny se dělí na dvě podříše: nižší rostliny a vyšší rostliny

 

  1. podříše: NIŽŠÍ ROSTLINY (řasy)
  • tělo se nazývá stélka = vláknité tělo nerozlišené na kořen, stonek, list
  • žijí ve vodě nebo vlhku
  • často součástí planktonu (soubor mikroskopických organismů na povrchu stojatých vod)
  • význam: výroba kyslíku, potrava pro vodní živočichy, dobytek i člověka, výroba vlákniny, jódu, želatiny, vznik hornin
  • dělí se obvykle podle barvy

 

  1. oddělení: zelené řasy
  • chlorofyl
  • jednobuněčné – zelenivka, kolonie (mnoho jednobuněčných dohromady) – zrněnka, váleč koulivý, mnohobuněčné – žabí vlas, šroubatka

 

  1. oddělení: hnědé řasy
  • chlorofyl a hnědé barvivo
  • jednobuněčné se schránkami (křemičitými) – rozsivky
  • mnohobuněčné chaluhy
  • vyrábí se z nich želatina alginát

 

  1. oddělení: červené řasy (ruduchy)
  • chlorofyl a červené barvivo
  • většinou mnohobuněčné a mořské
  • vyrábí se z nich želatina agar

GEOLOGIE

G E O L O G I E

  • geologie je věda o Zemi, zabývá se změnami zemského povrchu v průběhu všech geologických období

  • tyto změny jsou způsobeny geologickými ději

  1. Vnitřní geologické děje

  • vycházejí z toho, co se děje uvnitř Země

  • patří sem:

  1. pohyby litosférických desek

  • litosféra = kamenný obal Zeme, je rozlámaná na litosférické desky, které se pohybují po plášti – vznik a zánik světadílů ((první prakontinent – Pangea)

  • desky se od sebe oddalují – vznik oceánských hřbetů, nebo se k sobě přibližují a jedna se podsouvá pod druhou, vznikají:

a) ostrovní oblouky – oceánská deska pod oceánskou, Mikronésie, Melanésie, Polynésie, Antily, Sundy,……

b) pobřežní pásemná pohoří – oceánská pod pevninskou, Kordillery, Andy, Skandinávské pohoří,…

c) vnitrozemská pásemná pohoří – vnitrozemská pod vnitrozemskou, Himaláje, Karpaty, Alpy, Ural,…….

  1. horotvorné pohyby

    - pohyby vrstev hornin, které vznikají díky bočnímu a svislému tlaku

          • patří sem:

            a) vrásnění – vrstvy hornin se ohýbají, neporušuje se jejich souvislost, vznikají vrásová pohoří – Šumava

            b) zlomy – vrstvy hornin se lámou, je narušena jejich souvislost, vznikají kerná pohoří – Krkonoše

  1. zemětřesení

- otřesy zemské kůry

- věda o zemětřesení  = seismologie

- místo, kde vzniká zemětřesení = hypocentrum (obvykle hluboko pod zemským povrchem)

- místo na zemském povrchu kolmo nad hypocentrem = epicentrum (obvykle místo, kde je způsobeno nejvíce škod)

- Richterova stupnice – měří sílu zemětřesení (přístroje, 10 stupňů)

- Mercalliho stupnice - měří intenzitu zemětřesení (lidské smysly, 12 stupňů)

- typy zemětřesení:

a) tektonické – vzniká při pohybu litosférických desek, největší, nejničivější

b) vulkanické – při výbuchu sopky

c) řítivé – při zavalení podzemních prostor, sesuvech půdy, sněhu, ….

  1. sopečná činnost

  • věda o sopkách = vulkanologie

  • sopka (vulkán) = místo, kudy se na zemský povrch dostává magma

  • části sopky – magmatický krb, sopečný komín (sopouch) a kráter

  • nejznámější činné sopky ve světě: asi 500, z toho asi 50 činných každý rok

  • „ohnivý kruh“, Vesuv, Etna, Stromboli, Mauna Loa, Mauna Kea, Popocatepetl, Fudži

  • sopky v ČR: Říp, Milešovka, Železná hůrka, Komorní hůrka

  • doprovodné jevy sopečné činnosti: gejzíry

výrony

vřídla

VÝŽIVA

VÝŽIVA

  • 3 základní druhy živin:

  • bílkoviny (15%) – stavební látky (růst, obnova buněk), enzymy, hormony, krevní bílkoviny,…..

  • živočišné – maso, mléko, vejce

  • rostlinné – luštěniny

  • tuky (25%) - zdroj energie, součást buněčných membrán, důležité pro vitamíny rozpustné v tucích, přebytek se ukládá do tukových buněk

  • živočišné – sádlo, máslo

  • rostlinné – oleje, margaríny (ořechy, slunečnice, olivy, řepka, mák,………)

  • cukry (60%) – nejrychlejší zdroj energie, jediný zdroj energie pro nervovou soustavu, přebytek se přeměňuje na tuk

  • ovoce, obilniny, brambory, cukrová řepa, cukrová třtina,…..

  • dále v potravě musí být:

  • vláknina – nestravitelná, udržuje správnou funkci střev, veškerá rostlinná potrava (ovoce a zelenina, celozrnné potraviny)

  • vitamíny – katalyzátory chemických reakcí – A, B, C, D, E, K,……..

  • minerální látky – vápník, železo, hořčík, sodík, zinek, jód,………..

  • voda – asi 2 litry denně

CHOROBY, NEMOCI A PORUCHY TRÁVICÍ SOUSTAVY

  • žaludeční vředy: odkrytí žaludeční sliznice a její samonatrávení
  • onemocnění dutiny ústní a zubů
  • zrychlená × zpomalená peristaltika
  • střevní neprůchodnost: mechanická příčina, ochrnutí střevní svaloviny, křeče, zánět pobřišnice
  • divertikuly: vychlípeniny střevní stěny
  • Crohnova choroba: zúžení, záněty
  • syndrom dráždivosti tračníku: chronický průjem
  • polypy: tlusté střevo, dědičné (>50 let), mohou vyústit v rakovinu
  • střevní infekce: přemnožení bakterie Escherichia coli, porušení střevní mikroflóry (např. po ATB terapii)
  • apendicitis: 7–10 centimetrů, při zánětu nutno odstranit
  • hemoroidy: mohou prasknout a krvácet
  • rakovina: různé části TS (od ústní dutiny až po tlusté střevo)
  • zánět žlučového měchýře
        • Játra a alkohol

  • i jednorázově velká zátěž
  1. fáze: steatóza (vratné): v hepatocytech se ukládá více tuků
  2. fáze: alkoholová hepatitida: zvětšení jater, zánět jaterních buněk
  3. fáze: cirhóza (nevratné!): vytváření zjizvené vazivové tkáně (fibróza), zmenšování jater, zvětšení břicha, poškození funkce, zánik jaterní tkáně